Přemýšlel jsem o tom už dlouho. Akorát jsem se v úvahách vždy zasekl na tom, že vlastně nechci veřejně sdělovat své názory, myšlenky, natož pocity. Je pravda, že s touhle uzavřeností jsem to zatím daleko nedotáh, možná je na čase to změnit. K Facebooku asi nedospěju, ale s blogem to zkusím.
Může za to i Lucka, která mě k blogování dlouhodobě vyzývala. Také bude prvním návštěvníkem-čtenářem, protože je (zatím) jediná, kdo o tom ví.
Zatím nevím, jak se vyrovnám s tím, že si tu kdokoliv může o mně číst. Ne že bych byl tolik vztahovačný a myslel si, jak je to pro každého zajímavý a důležitý, ale jsem v tomhle spíš paranoický, jak o mně mnozí vědí. Takže blog bude trochu i terapie: jak říct otevřeně, co mám na srdci, bez sebecenzury, bez promýšlení, zda tohle napsat můžu a tohle ne, kdo by to měl číst, kdo ne.
Zase abych to nepřehnal... Některé články budu možná zvěřejňovat jen krátkodobě. (např. když na mě přijde náhlé sebemrskačství, které později přehodnotím). Takové příspěvky pak označím upozorněním: Zveřejněno krátkodobě, neboť si tím kazím dobrou pověst.
Chtěl bych psát o malých všedních epizodách mých a mých přátel (typu jak jsem si opakovaně špatně rezervoval jídenku na autobus, jak s Luckou chodíme na jedno do DéDéčka, o rychlosti životního tempa a chůze Kris Vavrys, o společných úterních večírcích s kolegyní Švec, které nikdy nekončí nad ránem apod.), sem tam zmíním nějaký zážitek z kultúry, nevylučuji ani zamyšlení nad současným světem či občasné filozofické výpady.
A doufám, že budou návštěvníci blogu živě reagovat, polemizovat, hádat se, či jen prostě souhlasit (pak stačí do komentáře napsat Souhlasím s tebou! nebo Máš pravdu! či Přesně si to vystihl! a bude vše jasné).
Tak to by pro začátek stačilo. Nebo k tomu chcete něco poznamenat?
Yay Rady má blog ^_^
OdpovědětVymazat